V době, kdy jsem po tříměsíční protialkoholní léčbě bydlela na chráněném bydlení a abstinovala jsem už více než rok, jsem dostala tento dopis:
Ireno,
byl jsem jako soudní znalec u hlavního líčení a nedá mi to, abych se Vám ještě neozval. Opravdu jste mě překvapila, jednak že jste ještě vůbec na živu, a přirozeně jak dobře při abstinenci vypadáte.
Nemohl jsem u soudu ocitovat váš popis ze zprávy z PL Bohnice: „8.10.2003 nalezena v lese zmatená, zapáchající, krvácející z ucha...pak proběhl delirantní stav....", připočteme-li alkoholické epileptické záchvaty, i kumulované, atrofii mozku, změny na játrech, téměř rok bez menstruace, i 3 promile po zadržení, těžký úraz po sražení autem v opilosti, denní konzumace 1-2 litrů krabicového vína, bezdomovkyně... považuji to opravdu za zázrak.“
Dopis byl od psychiatra, který byl u soudu kvůli rozvodu mého manželství. Já tehdy podávala žádost o rozvod a soudní znalec byl přizván z důvodu, že můj bývalý manžel neměl na mě dobrý vliv a bil mě. O mém tehdejším manželovi se zmínil v dopise i psychiatr:
„Když jsem vás ale pozoroval s partnerem, jak živě reagujete na jeho časté ironizující úsměvy, uvědomil jsem si, že mimo alkohol jste ohrožena snad více přes něho. Nesporně jste závislostní typ i vztahově, nejste už přece ovladatelné děvčátko, ale samostatná mladá žena!“
Po otevření a přečtení dopisu jsem měla smíšené pocity. Jeden z pocitů byly slzy štěstí, že jsem ještě zde mezi živými, nejsem ta troska, co byla každý den opilá. Musím se přiznat, že jsem vlastně ani neměla tušení, že jsem prodělala delirium, skončila v lese, vůbec jsem si neuvědomovala svůj tehdejší stav, jak jsem vypadala. Přesto jsem zvládla absolvovat protialkoholní léčbu, dostat se z ulice pryč, začít žít, chodit do práce, řešit dluhy a jiné věci, jako třeba radovat se z maličkostí.
Další pocit, který jsem zažívala, byl, jak jsem mohla klesnout tak hluboko, dostat se až na ulici, žít jako bezdomovec......nechápala jsem, kam až jsem se díky alkoholu dostala, co všechno jsem ztratila. Jaký způsob života jsem vedla, bylo mi z toho mizerně.
Když teď dopis čtu, je pravda, že jsem byla závislá i na manželovi. Taky si ale zpětně vybavuji proč. S ním jsem mohla pít. Život s ním byl tedy i život s alkoholem, a to jsem tehdy chtěla.
Přesto vše, co jsem zažila se svým bývalým manželem, jsem potom měla dlouholetý vztah s mužem také závislým, který bohužel skončil jeho smrtí.
Ze vztahu se závislým člověkem mám strach. Jednak proto, že bych jej mohla opět ztratit, a to díky alkoholu nebo jeho závislosti. A taky proto, že by mě mohl bít. Zkrátka, alkohol mi spíše přinesl smutné zkušenosti s muži.
Nyní žádný vztah nemám, stojím pevně na svých nohou a jsem závislá jen sama na sobě. To, co bych si ale přála, je mít vztah s člověkem, který nebude závislý a zároveň bude respektovat moji abstinenci.
Comments