Byly to opět nabité tři dny.
Nejdříve jsme se učili, jak někomu zachránit život. Potom jak někomu život skoro vzít. (při sebeobraně, samozřejmě). Měli jsme skvělého hosta Láďu Fabiána a zbylo trochu času i na důležitou diskuzi ohledně kontrolovaného braní, úplné abstinence, a o naší představě recovery kouče. Třeba co by měl recovery kouč splňovat, aby byl recovery koučem… Zatím jsme odpověď nenašli.
Ale nebudu přeskakovat a vezmu to pěkně popořadě.
Doléčovací centrum v Brně nám opět umožnilo využít jejich prostory pro první část tohoto běhu, který byl věnován kurzu první pomoci. Není snad člověka, kterému by se tyto znalosti a dovednosti nehodili, a my nejsme výjimkou. Našimi průvodci záchranou se stali medici z pátého ročníku lékařské fakulty v Brně.
„Kdybyste si měli pamatovat jen jedinou věc z celého kurzu, tak si pamatujte postup „doktor ABC“!“
Danger – Zkontroluj nebezpečí. Response – zkontroluj reakci. Airway – zajisti průchodnost dýchacích cest. Breathing – zkontroluj dech. Circulation – resuscituj!
Resuscitace nás obzvlášť bavila a my si v půlce léta, zcela legitimně, prozpěvovali „rolničky, rolničky“, abychom trefili potřebné tempo. A samozřejmě jsme do figuríny nedýchali, protože jak řekl pražský záchranář Vít Sámek: „Nikdy nikdo do nikoho (s výjimkou dětí) nedýchejte“
Záchrana života je teda pěkná fuška…, ale úkol jsme splnili a „Doktor ABC“ se stal nejvíce opakovaným slovním spojením nejen pro tento den, ale i po zbytek běhu. Snad se zase objeví v situacích, kdy může pomoci.
Zbytek víkendu jsme strávili na chatě Magdaléna, která je posazena na konci kamenité cesty v Ochozu u Brna. Jako již tradičně jsme k večeru vytáhli buřty, sýry, tofu a usedli k ohni. Napůl zahloubáni do sebe jsme poslouchali tiché tóny kytary, praskání dřeva a občasné vyprávění strašidelných historek, kterými se bavili a cíleně strašili hlavně děti.
Při každém víkendu si uvědomuji, jak je příjemné, když se probudíme v přírodě, a navíc na stolech nás čeká rozmanitý výběr jídla, o které se s láskou starají naši kuchaři. Tentokrát jsme se ale museli srovnat s faktem, že jeden z nich a zároveň jeden z nás, budoucích recovery koučů, se rozhodl kurz ukončit. Bylo to téma, které chtě-nechtě, prostupovalo debatami dříve, než jsme k tomu měli vyhrazený čas. Snad nebudu lhát, když napíšu, že to každého z nás mrzí. Ale vydáváme se na cestu, která není ušlapaná a která nemusí každému vyhovovat a já doufám, že to tak je správně.
Na ranní kávu se k nám připojil i Lukáš, který nám přijel předat své dovednosti z oblasti sebeobrany.
„Nejdůležitější je, dokázat útok odvrátit, situaci zklidnit, obkecat to. To znamená, najít něco, s čím budete oba (agresor i napadený) souhlasit. Když se vám to podaří, máte velkou šanci vyhnout se fyzickému útoku. Agresi vždy posílejte ven, mluvte o situaci, která probíhá, zabraňte pocitu, že to je osobní, oslovujte jménem, mějte klidný tón, používejte zájmeno my…“,
tak dopoledne odstartoval a pokračoval, tím, že by se kurz sebeobrany měl jmenovat kurz útoku.
Protože my nesmíme být oběť, oběť nevyhrává, bránit se nemůžeme donekonečna, je potřeba si určit hranici, kde se přepneme a budeme připraveni zaútočit. Ale nakonec to nebyla jen série krutých kopů a ran, ale i fajn povídání o nás samých, o našich tělech, povědomých reakcích a pudech, které prostě ovládnout nejde.
Na oběd se k nám připojil náš host z Ostravy Láďa Fabián, který se s námi podělil o svůj životní příběh a o vzpomínky z budování komunity. Pro mě bylo velmi důležité slyšet, že se jako klient podílel na vzniku a formování služby, jak to bylo léčivé, když mu byla svěřena zodpovědnost, jak ho posilovalo, když se všichni dohodli a shodli na pravidle, jak se ze dne na den stal zaměstnancem a jak ho to nejspíš inspirovalo ke dráze terapeuta.
Obzvlášť v dnešní době, kdy se otevírá téma participace, kdy tady vzniká skupina recovery koučů a kdy si některé služby uvědomují, že jsou tvořeny jen profesionály a uživatelé, kteří stáli u vzniku jsou najednou v pozadí, bez možnosti cokoliv ovlivnit a jsou nuceni jen přijímat, mi připadá důležité o těchto věcech mluvit.. Znovu a znovu zdůrazňovat oboustranné výhody tohoto přístupu. Přestat jen rozhodovat za klienty, ale zvolit přístup zkompetentňování, rovnosti a uznání expertnosti, která je dána životními zkušenostmi, přístup bez obrovského schodu, který je dělítkem mezi zaměstnanci a uživateli služby.
Tohle je dle mého názoru nosné pro nás, kteří se chceme aktivně zapojovat do chodu služeb a bojovat proti stigmatizaci bývalých i současných uživatelů. Protože jen zvyšováním sebehodnoty, prostým přijetím sama sebe a zbavením se předsudků můžeme pomoci lidem, aby si začali vážit sebe, svého těla a duševního zdraví. A tím se vymanili z destruktivního užívání drog. Abychom lidi nehodnotili podle toho, jestli hulí, berou, nebo abstinují, ale abychom dokázali vnímat člověka se všemi vlastnostmi, které ho tvoří, abychom se …. navzájem mohli přijmout a tím být pro sebe léčivými.
Během kurzu vyvstávají otázky a narážíme na problémy, na odlišné postoje i přístupy, ale vše, co se děje na tomto kurzu se u nás děje poprvé a my to společně tvoříme. A právě toto odlišuje tento kurz od všech ostatních.. Každé pravidlo, etický kodex, způsob zapojení recovery koučů, vše je nové a vše podléhá diskuzím. Máme v ruce kostru, která funguje v zahraničí, ale každý máme trochu jiný pohled, jiný způsob chápání zotavení, jiný život, jinou cestu.
O to je to unikátnější, o to je to složitější.
Ale stojí to za to.
Zapsala: Johana
Comments